Vítejte na www.jinosov.cz

Zámek Schönwald - Ústav sociální péče Jinošov

Ústav sociální péče Jinošov..

Ústav sociální péče v Jinošově nabízí 90 mužům s mentálním postižením celoroční pobyt na přechodnou dobu.
Průměrný věk našich mužů je 47 let.

Ústav se rozkládá na 4 hektarech památkově chráněného lesoparku, kterému dominuje zámek z r.1827, dále hospodářská budova, budovy ergoterapie a prádelny. Ústav vlastní čističku odpadních vod, pitnou studniční vodu a zahradu. Obyvatelé tu chovají pro své potěšení i domácí zvířectvo.

Budova zámku je jednopatrová s výtahem, ložnice 3 - 9 lůžkové vybavené moderním nábytkem. Skromná, leč Účelná rehabilitace s vlastním venkovním bazénem, stolním tenisem, fotbalovým a volejbalovým hřištěm. Pod vedením ergoterapeutů nabízí Ústav výchovně - vzdělávací činnosti včetně pracovní terapie zaměřené na práci v provozu i brigády mimo Ústav. Pravidelně pořádáme tuzemské i zahraniční rekreace pro klienty, týdenní pobyty pod stany na Dalešické přehradě i koupání v nedalekém rybníku.

Klientům dále poskytujeme pedikérské a holičské služby, výplatu v hotovosti i nesvéprávným klientům (dle stupně MR), stavební a penzijní pojištění, návštěvy kněze přímo v Ústavu, pravidelná setkání s ženami z ÚSP Šebetov, individuální vycházky, různé kulturní akce v Ústavu i mimo Ústav.

Našim obyvatelům se snaží zajistit v Ústavu opravdový domov 46 zaměstnanců.

Od roku 2000 se můžeme pochlubit pobočkou pomocné školy, v níž si 13 klientů doplňuje základní vzdělání. V témže roce jsme zbudovali venkovní bazén, o rok později umožnili 7 klientům žít v Domově naděje v Jinošově, což je tzv. chráněné bydlení, kde klienty učíme co největší samostatnosti a orientaci v samostatném životě. Plánujeme půdní vestavbu v hospodářské budově, která ním umožní přijímat i ženy jako klientky.

Náš zřizovatel je OÚ Třebíč přes okresní Ústav sociálních služeb Třebíč. Od roku 2003 bude našim zřizovatelem kraj Vysočina.

Oficiální stránky ÚSP Jinošov

Zámek Schönwald

 Historie a vznik zámku Schönwald je Úzce spjata s Jindřichem Vilémem. Památky jeho činnosti zůstaly dodnes viditelné, třebaže neúuprosný čas mnoho změnil a nechápající lidé poškodili.

Jižnímu konci Jinošova přiléhala stará bažantnice s rybníkem a přízemním stavením s pavlačí, na níž poddaným, jak zachovala Ústní tradice, v červenci 1775 ukázal svou tvář jejich přísný pán se skupinou myslivců za zády.

Potok z vesnice napájející rybník, z něho pak vytékající a pokračující ke Kralicím, dělil bažantnici na dvě nestejně veliké podélné části. Větší jihovýchodní se od potoka místy mírnými vlnami, ale i prudce a strměji zvedala k vrcholu pahorku, odkud se nabízely lákavé pohledy do kraje. Terén západní části se zvedal k nedaleké cestě do Kralic, jdoucí kolem obory. V Údolí bažantnice převládaly rovinaté, či mírně se svažující louky.

Ještě před převzetím panství v r. 1795 mladý hrabě Jindřich Vilém rozhodl o přeměně bažantnice v anglický park a své letní sídlo, jak to odpovídalo tehdejším požadavkům, potřebám a zálibám šlechty.

Nepřetržité práce všeho druhu trvaly dlouhých čtyřicet let.

První hlavní cesta vycházela z místa zámečku a lemována především modříny, přiblížila se ke vchodu a vjezdu do vsi, zatáčela vpravo, překračovala potok a ponenáhlu stoupala šikmo svahem kolem první budoucí odpočinkové stavby (altánu), pokračovala úžlabím nad horním rybníčkem k vrcholu pahorku s předpokládanou rozhledovou stavbou a z mírného svahu směřovala k výjezdu z parku ozdobnými kovovými vraty. Druhá hlavní cesta z Ústředního prostoru opačným směrem mířila ke svahu kolem budoucího stánku umění a za ním se cesta rozvětvovala.

K zámečku se přijíždělo z náměšťské silnice, lemované po obou stranách topoly, k Červenému kopečku na cestu ke Kralicím vroubenou lipami přímo k hlavní dvojdílné bráně znamenité umělecké kovářské práce. Na ni po obou stranách navazoval vysoký ozdobný průhledový železný plot, kterým zvenčí bylo vidět květinové záhony ve volném prostoru, na celé západní průčelí zámku, hladinu rybníka s velkým ostrůvkem s pozadím prudce se zvedající zalesněné stráně.

Jednoposchoďový zámeček byl zbudován podle návrhu samotného hraběte a na jeho podkladě podle kreslených plánů vídeňského c.k. architekta Josefa Kornhäusela, který byl autorem plánů rodinné krypty v Náměšti a pravděpodobně i všech ostatních uměleckých staveb na panství. Stavba zámku ve volném a vzdušném prostoru představuje obdélník 36,3m dlouhý a 19,55m široký.

Frontispis strany odvrácené ke vstupní bráně je ozdoben haugvicovským hraběcím znakem beraní hlavy, vytesaným do kamene. Na vlysu lze číst tento latinský nápis:
AMICITIAE ET MUSIS HENRICUS COMES AB HAUGWITZ.
MDCCCXXVII
(Přátelství a mÚzám Jindřich hrabě z Haugwitz 1827)

Vnitřní zámecký prostor představuje vedle vstupního vestibulu a k němu přilehlého velikého sálu soustavu dvanácti pokojů, jejichž vnitřní zařízení bylo v souladu s celkem. V přízemní části po celé délce budovy k východu byl květinový sál. Z chodby v poschodí se vstupovalo do prostorného salonu s štukovým stropem, velikými nástěnnými zrcadly a zdobeným krbem.

Na vrcholu kopce v parku byl postaven kruhový templ s kopulí nesenou osmi sloupy jónského stylu. Hrabě ho zasvětil bohu lesa Silvanovi.

Druhou stavbou parku se stal odpočinkový altán půlkruhovitého tvaru s reliéfy mysliveckých motivů toulců a opeřených šípů, zasvěcených bohyni lovu Dianě.

Nejvzácnějším objektem parku pro svou originalitu a zvláštní určení se stal zcela ojedinělý chrám Apollónův(Apollo Tempel) ze všech nejblíže zámku. Přední otevřená strana má tvar triumfální brány nesené dvěma nárožními a čtyřmi dórskými sloupy. Nad římsou se zvedá vysoká attika, z jejíhož lemu do pléna byla v kameni vytesána skupina Apollónových kohoutů.

O les v parku se staral hajný ze Stráže, o rozmanitou a bohatou květinovou výzdobu kolem zámku, Apollónova chrámu i na jiných místech, panský zahradník. Hladinu rybníka oživovali dvě labutě využívajícíc ostrůvků k odpočinku, divoké kachny a potápky.

Hraběcí rodina s početným služebnictvem a svými hosty přijížděla v červnu a pobývala zde do září. Hrabě Jindřich dal parku, který patřil k nejkrásnějším na západní Moravě, případný název Schönwald.

Dny hraběte Jindřicha Viléma Haugwitze se naplnily 19. května 1842.

z knihy "Vzdálené světlo domova"


Kalendář akcí


Spolupráce